Je lepší císař nebo přirozený porod?

Před pár dny jsem úspěšně absolvovala svůj druhý porod. Tentokrát, na rozdíl od prvního, který byl plánovaně císařem, přirozený. Samozřejmě všechny v mém okolí hned zajímalo co je lepší - jestli císař nebo normální porod. No co jen na to říct... není to tak jednoduché a hlavně určitě se to nedá zobecnit.

Známá měla např. dva císaře a jeden byl hrozný, vzpamatovávala se z něho 3 týdny, druhý byl ale v pohodě a do týdne byla fit. Stejně tak jsou rozdíly mezi přirozenými porody. Každopádně moje konkrétní zkušenost:

Plánovaný císař proběhl celkem bez problémů, akorát si vzpomínám, že jsem to tehdy vůbec nebrala tak, že jdu rodit a že tu s námi za chvíli bude další človíček. Co se děje jsem si uvědomila až na sále, když jsem uslyšela křik miminka. To mě v tu chvíli úplně dojalo. Na chvilinku mi ho pak ukázali zabaleného v peřince a dál už to bylo prostě pokračování operace. Prvních pár hodin na JIP pak bylo krušných. Ztratila jsem docela dost krve a jen tak tak jsem se vyhla transfúzi. Na nějaké miminko jsem v tu chvíli vůbec nemyslela.  Přivezli mi ho na chvíli ukázat až odpoledne (císař byl ráno) a pak ještě na chvilinku večer. Potom jsem ho viděla až druhý den odpoledne když mě převezli na oddělení šestinedělí. Tam už se o sebe musel člověk postarat sám. Jizva bolela, nejhorší bylo vstávání z postele. Každý pohyb bolel. Další den už to bylo trochu lepší, ale pro změnu se přidali velmi bolestivé křeče ve střevech. Z porodnice jsme ale odcházeli standardně pátý den. Střeva se doma po upravení stravy zklidnila a já byla prakticky hned po návratu domů schopná vyrazit na procházku s kočárkem. Akorát jsem se vyhýbala nějaký čas nošení těžších věcí. Stačilo zvedání a nošení miminka.

Druhý porod byl přirozený. Nakonec jsem si ho vybojovala, i když to celou dobu bylo nahnuté. Přirozený porod po jednom císaři je možný, ale je potřeba splnit řadu podmínek (např. co se týká kvality jizvy po předchozím císaři, velikosti miminka do max. 4 kg a hladkému průběhu samotného porodu, který musí začít sám, protože ho není možné kvůli jizvě vyvolávat nebo např. podporovat kontrakce uměle oxytocinem). Nakonec se všechno podařilo. V neděli odpoledne přišli první slabé kontrakce. Večer už byly silnější, ale pořád celkem v pohodě. V půl desáté večer praskla plodová voda, takže jsme jeli do porodnice. Od té doby najednou nastoupily bolestivé kontrakce po ani ne 5 minutách. Bohužel všechny bolesti vystřelovaly do zad a s těmi se dá jen těžko něco dělat, takže jsem si je opravdu "užívala". Každopádně ve finále na to, že to byl vlastně první porod, tak ráno v půl šesté bylo miminko na světě. Takže od prasknutí plodovky do porodu to trvalo "jen" 8 hodin. Každopádně miminko bylo nečekaně veliké (bez pár gramů 4 kg a 54 cm, přitom odhad na ultrazvuku 4 dny před tím byl 3,4 kg) takže se to bohužel neobešlo bez nástřihu i nějakých vnitřních poranění. Šití trvalo asi třičtvrtě hodiny a bolelo taky jako čert. Každopádně ten pocit, že je mimčo venku a že jsem to zvládla byl úžasný a měla jsem hroznou radost. Vstát z postele jsem mohla až po asi 5 hodinách, protože jinak se mi motala hlava asi z velmi nízkého tlaku. Ale pak už to jakž takž šlo. Spodek mě ale bolel pěkně, takže chůze nebyla úplně bez problémů. Každý den se to sice o malinko zlepšilo, ale překvapilo mě, jak to trvá dlouho. Když jsem byla v klidu a spíše ležela, tak to šlo a zdálo se, že se to pomalu zlepšuje.  10. den po porodu už mi bylo lépe, tak jsem se rozhodla vyrazit na krátkou procházku s kočárkem a sotva jsem se doplazila zpátky a bolesti se zase na pár dní vrátily. Takže jsem opravdu musela co nejvíce odpočívat a byla jsem ráda za každou pomoc.

Tvrzení, že přirozený porod sice pár hodin bolí, ale císař zase bolí několik dní po, tak nějak vzalo za své. Císař mě bolel a omezoval cca týden. Po přirozeném porodu jsem měla bolesti ještě 14 dní po. Na první procházku s kočárkem jsem mohla vyrazit až po třech týdnech. Možná, že když někdo zvládne porod bez šití nebo jenom s nějakým malým poraněním, tak je fit dřív, ale já to tedy potvrdit nemůžu. Navíc člověk stráví spoustu času v koupelně, protože je potřeba se neustále sprchovat a udržovat rány čisté. Ideálně ještě ránu větrat, ale to není tak jednoduché, když z člověka neustále teče krev, takže potřebuje vložku. Stručně řečeno - je vidět, že porod je pro tělo (hlavně teda pro spodek) opravdu obrovská zátěž a to se s tím musí nějak postupně vyrovnat a pokusit se zase vrátit co nejvíce do stavu, v jakém bylo před tím.

Každopádně celkové zhodnocení bude možná vzhledem k výše uvedenému překvapivé. Po porodu jsem sice říkala, že tohle už znovu nikdy nechci zažít a že císař je taky na nic, ale že je to asi snad lepší. Příroda to má ale chytře zařízené, protože 3 dny po porodu už jsem to hodnotila trochu jinak - asi ve stylu: no nic moc, ale přežít se to dá a výsledek stojí za to. S postupem času se skoro začínám blížit tvrzení, že to byl krásný zážitek. Na tu hroznou bolest člověk opravdu rychle zapomíná. To po císaři se takové změny ve vnímání nedějí. To je člověk totiž v takové pasivní pozici. Pouze trpí, ale sám se ničím vlastně nezaslouží, takže pak zřejmě nemá z čeho přijít ten dobrý pocit, který by převážil to špatné. Samozřejmě, že i po císaři má člověk z miminka radost, ale to už nijak nesouvisí se samotným porodem - ten prostě nějak proběhl, následně se člověk nějak vyrovnal s bolestí po operaci a tečka. Ano - císař není porod, císař je prostě operace. Výhody císaře jsou, že zřejmě tak nezhuntuje tělo (lépe řečeno spodek) jako přirozený porod. Ušetří od porodních bolestí, které se v daný okamžik zdají hrozné. A alespoň pro mě znamenal ve finále rychlejší návrat k normálnímu bezbolestnému pohybu. Naopak výhody přirozeného porodu jsou to, že je to prostě přirozené a asi to tak příroda chtěla, u miminka i maminky proběhnou všechny přirozené hormonální procesy související s porodem. Výhodou je i možnost se relativně hned po porodu pohybovat a převzít péči o miminko. Lepší je i následný pocit z porodu jako takového. Hrdost na to, že to člověk zvládl. Pro dítě je přirozený porod pravděpodobně zdravotně výhodnější a je možné, že děti narozené přirozeně jsou klidnější v porovnání s dětmi narozenými plánovaně císařem (tj. v uměle určeném datu narození obvykle v řádu několika dní před termínem). Výhodou je i možnost mít více dětí (císařem je obvykle možné rodit dvakrát, pokud je vše v pořádku tak i třikrát - i když třetí císař už má mnohem větší rizika, ale čtvrtého císaře už vám žádný normální doktor nedoporučí) a není třeba se bát také brzkého dalšího těhotenství (po císaři je naopak potřeba se určitou dobu spolehlivě chránit, protože další těhotenství brzy po prodělaném císaři je opět velice rizikové - doporučuje se dodržet interval mezi porody alespoň 2 roky). 

Za toho prvního císaře jsem byla více méně ráda, protože v té době mně to přišlo jako bezpečnější varianta porodu - hlavně teda pro dítě. Přece jenom občas slýcháme porodní příběhy se špatným koncem a v té době mně přišlo, že císař je taková jistota, že dítěti se nic nestane. Pro matku má císař rizika asi větší než přirozený porod, ale pro dítě jsem to vnímala jako bezpečnější. Nevím jestli to tak opravdu je, každopádně i kdyby, tak tato bezpečnost si ale možná vybírá daň jinde (viz výše uvedené). Teď jsem byla již mnohem více smířená s tím, že pokud se má něco stát, tak se to prostě stane a člověk s tím stejně nic neudělá a nemá smysl se tím tedy dopředu trápit.  Za to že přirozený porod vyšel jsem hrozně ráda a příště bych si zase vybrala raději přirozený porod než císaře.