První porod jsem měla plánovaně císařem.
Proběhl relativně bez problémů, ale při druhém jsem se rozhodla navzdory
doporučením lékařů (kvůli mé Crohnově chorobě) z určitých osobních důvodů
bojovat za porod přirozený. Rozhodla jsem se, že rizika pro mě související
právě s mojí chronickou nemocí akceptuju. Možnost porodit normálně a ne
opakovaným císařem pro mě byla v tu chvíli důležitější než moje případné
poporodní komplikace.
Za prvé je třeba říct, že ačkoliv VBAC je dnes již celkem
standardní záležitost, ne všude a ne všichni ho podporují. Je dobré si zjistit,
zda vámi vybraná porodnice vám VBAC vůbec umožní. Já rodila v Praze na Bulovce
a tam ho oficiálně podporují, jenže je pravda, že i tam můžete narazit na
lékaře, kterým se do toho zrovna moc nechce a budou vás od toho spíš odrazovat.
Pokud tedy chcete rodit přirozeně doporučuji konzultovat to ještě s někým
dalším - klidně z té samé porodnice, není třeba nutně chodit jinam. Já např.
jsem se setkala se 3 doktory, kteří v mém případě VBAC schvalovali, ale 1 lékař
s tím měl problém a jeho oficiální doporučení bylo na císaře. Byla jsem v tu
chvíli dost zmatená a nevěděla jsem, komu mám tedy vlastně věřit. Naštěstí ale
moje oficiální ošetřující lékařka (která rozhoduje o složitějších případech) na
to měla názor jiný a tak mi přirozený porod umožnila. Od samotných lékařů jsem
se ale dozvěděla, že ne ve všech porodnicích VBAC podporují. Např. prý ve
vychvalovaném Podolí z něj moc šťastní nejsou. Je to totiž pro lékaře
náročnější a tak volí raději cestu jistoty a pro ně pohodlnější variantu. Nevím
jestli to tak skutečně je, ale takhle mi to bylo řečeno. Proto upozorňuji, že
je dobré si ověřit, zda porodnice VBAC vůbec umožňuje.
Za druhé: Proto aby mohl být porod po předchozím císaři
veden přirozeně je třeba splnit několik podmínek. Podmínkou je příčný řez na
děloze po předchozím císařském řezu (tedy tzv. bikini řez), jiný způsob vedení
předchozího císařského řezu je pro VBAC kontraindikací. Odstup od předchozího císařského řezu by měl
být alespoň 2 roky. Rodička musí s VBAC vyloženě souhlasit, nelze ji do něj
nutit. Váhový odhad dítěte podle ultrazvuku musí být do 4 kg. V neposlední řadě
se také posuzuje stav jizvy na děloze. Právě co se týká jizvy panují dnes asi
největší neshody. Dříve se udávalo, že jizva musí mít určitou minimální
tloušťku. Když jsem si vyhledávala informace narazila jsem na různé hraniční
hodnoty - od minimálně 3,5 mm přes 2,5 mm až do 2 mm. Nakonec se ale ukázalo,
že v současné době se od měření síly jizvy už upouští. Důležité je především jak
jizva vypadá, zda je celistvá, nerozestupuje se atd. Mě jizvu kontrolovali ke
konci těhotenství celkem třikrát tři různí doktoři. Při první kontrole mi
doktorka jizvu změřila na 2,38 mm (to bylo v 37. týdnu) a konstatovala, že je
zatím v pořádku a nebrání přirozenému porodu. Doktorka, která pak byla při
běžné kontrole v poradně však řekla, že jizva je moc slabá, takže je nutný
císař. Ona jako hraniční hodnotu bere prý 2,5 mm. O týden později jizvu
kontroloval další lékař, který ji ani nezměřil, s tím, že to nemá moc smysl a
pouze konstatoval, že jizva je v pořádku. Poslední kontrola proběhla týden před
porodem a doktorka také pouze řekla, že jizva je v pořádku, okolo je svalovina,
takže ok. Také nic neměřila. Její názor byl také, že je důležitější jak jizva
vypadá, než jak je silná. Byla jsem z toho tenkrát taková dost zmatená -
informace z internetu a k tomu ještě rozporuplná tvrzení lékařů. Konzultovala
jsem to nakonec ještě s dalšími dvěma doktory a ti také řekli, že je to v
pořádku. Takže takhle se to má s tloušťkou jizvy.
Splnění těchto obecných předpokladů ale ještě nestačí.
Dalším krokem je samotný porod. Porod totiž musí běžet pokud možno sám a
spontánně. Není možné porod uměle vyvolávat pomocí běžných procedur, protože
podávání umělého oxytocinu na rozjezd nebo posílení kontrakcí by bylo velkou
zátěží právě pro jizvu. Celkově by se lékaři měli snažit do porodu zasahovat co
nejméně. To ovšem předpokládá, že vše musí samo běžet "jak po
drátkách". Lékařka mě také upozornila, že z toho důvodu se musím připravit
na to, že porod může trvat dlouho, že musím počítat s tím, že ho nemůžou nijak
urychlovat. Toto mě pravda trochu vyděsilo, ale nakonec jsem se i s tímto nějak
srovnala. Jinak se k VBAC přistupuje stejně jako k běžnému porodu. Není problém
ani s aplikací léků na bolest.
Úspěšnost VBAC se uvádí kolem 75 - 80 %. Větší šance na
úspěch je v případě, že předchozí císař byl proveden z jiného než
gynekologického důvodu na straně rodičky - tzn. např. císař kvůli poloze koncem
pánevním atd. Největší riziko představuje prasknutí jizvy (ruptura dělohy). K
ruptuře dělohy může dojít i u žen, které žádnou jizvu na děloze nemají, nicméně
riziko po prodělaném císaři je o něco vyšší. Ruptura dělohy nejvíce hrozí při
samotném porodu v důsledku kontrakcí, nicméně pravda je, že teoreticky se to
může stát už v těhotenství. Pokud už k ruptuře dojde, je to jistě krizová
situace, která se musí okamžitě řešit, protože je ohrožena jak matka, tak i
dítě. Pokud ale porod probíhá v porodnici pod dozorem lékařů není ani takováto
situace neřešitelná. Co jsem našla popsané různé případové studie překvapilo
mě, že ve většině případů se snad dokonce podaří i dělohu spravit a není nutné
její odebrání. Takže ve finále nejsou ty rizika asi zas tak hrozivá, jak by se
mohlo zdát.
Mě se VBAC úspěšně povedl a jsem za něj ráda. Přece jen má člověk z porodu jiné zážitky než v případě plánovaného císaře.
Žádné komentáře:
Okomentovat