Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí

Jméno amerického pediatra Harveyho Karpa je mezi rodinami malých dětí po celém světě poměrně známé. Karp totiž "vynalezl" a popularizuje metodu utišování novorozenců a malých kojenců především v prvních třech měsících jejich života. Všechno potřebné shrnul ve své knize Nejšťastnější miminko v okolí, kterou bych určitě doporučovala zařadit do povinné četby všech nastávajících rodičů.

Utišit malá miminka je někdy opravdu velmi vyčerpávající činnost, zvlášť pokud se jedná o tzv. neklidné děti a proto jsou mnozí rodiče nesmírně šťastni za jakoukoliv radu, jak zařídit, aby jejich miminko přestalo plakat nebo často spíš přímo řvát, jako když je na nože bere :-) Na začátku knihy se nejdříve dozvíte proč malá miminka často tak hrozně moc a dlouho brečí. Řeč je o tzv. tříměsíční kolice, která obvykle začíná 14 dní po narození a odeznívá kolem třech měsíců. Hodně lidí i odborníků se domnívá, že problémy jsou způsobené "prdíky" nebo obecně potížemi způsobenými nezralým zažívacím a nervovým miminka. Karp ovšem pravou příčinu těchto problémů přičítá tzv. chybějícímu čtvrtému trimestru. Tedy třem měsícům, o které se miminka rodí na svět dříve, než by byla skutečně na narození zralá. Problémem je, že děti nemůžou zůstat v děloze o tři měsíce déle, protože poté by již jejich velká hlavička neprošla porodními cestami. Musí se tedy spokojit pouze s 9 měsíci v matčině děloze. Proto aby ale na tomto světě začala miminka alespoň trochu fungovat potřebují ještě tři měsíce "dozrát". Proto aby toto "zrání" proběhlo pokud možno co nejsnadněji a s minimem nespokojeného breku, musíme miminkům vytvořit prostředí, které co nejvíce připomíná jejich obydlí po předchozích 9 měsíců.

A jak takové prostředí v děloze vlastně vypadá?

- Ke konci těhotenství má již miminko v děloze opravdu málo místa a je tedy značně omezeno v pohybu.

- Prakticky neustále (při každém matčině pohybu) se pohupuje v plodové vodě.

- 24 hodin denně poslouchá "kravál" způsobený prouděním krve v tepnách a střevními pohyby matky. Jeho pokojíček je tedy pěkně rušné místo. Asi jako bychom celý den (včetně noci!) seděli v místnosti vedle zapnutého vysavače.

- Jídlo dostupné kdykoliv bez omezení.

Z uvedeného pak vyplývá, co bude třeba udělat proto, abychom miminku alespoň částečně prostředí dělohy vynahradili. Tady je 5 bodů:

1. těšné zavinutí
2. zajištění polohy na boku nebo bříšku
3. vydávání hlasitého tišivého zvuku
4. houpání
5. umožnění sání

Zavinování je základ Karpovy utišující metody. Malá miminka totiž ještě neovládají svoje končetiny a proto je mohou nekontrolované pohyby hlavně jejich ručiček hodně znérvozňovat nebo se jimi mohou dokonce nechtěně uhodit. Pokud tedy jejich končetiny zkrotíme, miminkům se uleví. K tomuto účelu poslouží těsné zavinutí. Zavinutí musí být opravdu těsné a dítě by mělo mít ručičky narovnané podél těla, jinak se neklidné dítě ze zavinutí rychle vyvleče. K zavinutí se může použít jakákoliv nejlépe čtvercová deka nebo plena nebo přímo zavinovačky určené pro těsné zavinování (např. zavinovačka Miracle blanket od firmy Red Castle). Video s návodem jak zavinovat ať už do obyčejné látky nebo do zavinovačky najdete bez problémů např. na YouTube. V případě, že je dítě velmi rozrušené, nemá zavinování samotné za cíl dítě přímo utišit, ale umožnit mu se fyzicky zklidnit, aby mohlo začít vnímat ostatní kroky, které budou následovat. Když už se dítě utiší, pomáhá mu zavinutí zůstat déle v klidu.

Dalším krokem Karpovy metody je položení do polohy na boku nebo na bříšku. Tlak, který děti takto cítí na bříško je pro ně prý uklidňující. Ležení na zádech je totiž v případě, že jsou rozrušené může ještě více zneklidňovat. Pokud je dítě ale klidné, tak obvykle proti poloze na zádech nic nenamítá a rozhodně je poloha na zádech jedinou polohou, ve které by mělo dítě spát, protože se tak snižuje riziko SIDS. Na bříšku bychom tedy dítě nikdy neměli nechat bez dozoru.

Pokud je dítě zavinuté a v příjemné poloze, začneme ho utišovat tím, že začneme vydávat blízko dětského ouška hlasitý tišící zvuk - obvykle šššššš. Je třeba aby syčení bylo opravdu hlasité, přibližně stejně hlasité jako dětský pláč, jinak ho dítě v podstatě ani nemá šanci slyšet. Tím jak se dítě postupně utišuje, můžeme i hlasitost syčení snižovat. Naše syčení lze nahradit i jinými dostatečně hlasitými šumy. Na mnoho dětí funguje např. hučení vysavače nebo fénu nebo se dá použít tzv. bílý šum. Nahrávky bílého šumu se dají sehnat na internetu.

Spolu s tišícím zvukem by mělo přijít na řadu i houpání. Houpání musí být dostatečně energické. Pokud je dítě rozrušené tak by mělo být houpání spíše rychlejší s drobnými pohyby, tedy spíš takové třesení. Pozor ale! Nesmíme s dítětem samozřejmě necitlivě lomcovat, abychom mu nezpůsobili nebezpečný tzv. shaken baby syndrom. Mezi lomcováním a třesením je velký rozdíl. Možností jak vytvořit to správné třesení nebo houpání je celkem dost: např. nošení v šátku nebo nosítku, uložení do dětské houpačky, houpací sítě nebo do vibrujícího lehátka, rytmické poklepávání na zadeček nebo zádíčka, pohupování dítětem položeném na našich nohách, hopsání na velkém gymnastickém míči, svižná procházka a dokonce i jízda v autě.

Posledním dílkem Karpovy metody je sání. Sání děti přirozeně uklidňuje. Nejpřirozenější je sání bradavky, ale to není v naší kultuře vždy možné, proto se používá náhrada v podobě dudlíku. Některé děti by si rády sáli (stejně jako v děloze) své prsty, ale pro malá miminka je sání vlastních prstů téměř nesplnitelný úkol. Za prvé nemají takovou svalovou koordinaci, aby si vědomě dokázali strčit prsty do pusy. Za druhé je tam ze stejného důvodu nedokážou udržet. V děloze to měli jednodušší, protože tam měli ruce zkroucené přímo před obličejem. Pokud tedy miminku nestačí sání během kojení nebo krmení z lahvičky, tak je třeba použít dudlík. I s udržením dudlíku mohou mít děti problémy. Podle Karpa pomáhá, když budeme s dítětem držení dudlíku "cvičit" tím, že se mu ho budeme snažit mírným tahem z pusinky vyndat. Ono pak bude nucené zapojit ty správné svaly, aby si dudlík v puse udrželo.

Toto je jen stručné nastínění Karpovy filozofie tišení malých miminek. Podrobně je vše včetně vysvětlení uvedeno v jeho knize. Tuto knížku bych rozhodně doporučovala přečíst si všem novopečeným rodičům, resp. možná lépe přečíst si ji ještě před porodem. Týká se totiž opravdu období bezprostředně po porodu. Já jsem se k ní u prvního syna dostala až v momentě, kdy jsem ze zoufalství již nějakou dobu hledala nějaký způsob jak by se dalo tomu plačícímu tvorečkovi pomoct, protože nic z toho, co jsme do té doby zkoušeli nepomáhalo. Pak určitou dobu trvalo než jsem ji po malých kouscích, které mi neustále plačící děťátko umožňovalo, přečetla. Až jsem zklamaně zjistila, že ji čtu vlastně s tříměsíčním zpožděním a že teď už mi moc nepomůže. 

P.S.: Pravda je, že u našeho synka ubrečenost neskončila ve třech měsících, jak se dočtete v Karpově knize. Nejdřív jsme si mysleli, že je prostě opravdu náročné dítě a trvá mu to déle než většině dětí, které s neustávajícím pláčem končí ve třech měsících. Poté se ale zjistilo, že jeho pláč byl pravděpodobně zhoršovaný alergií na kravské mléko, které se k němu dostávalo prostřednictvím kojení, na což se bohužel přišlo až v 9 měsících, kdy se mu problémy postupně velmi zhoršovaly poté, co mléko začal v podobě jogurtu konzumovat přímo sám. Do té doby pořád jen brečel (pravda i poměrně hodně blinkal), ale nic jiného mu nebylo a proto se na alergii na bílkovinu kravského mléka (BKM) přišlo až tak pozdě. Teď u dalšího miminka už budu ohledně tohoto mnohem poučenější, proto pokud bude miminko hodně brečet, nepůjde ho utišit a bude více blinkat, první co (kromě Karpovy metody) zkusím, je vyloučit ze své stravy (pokud budu kojit) veškeré mléko a mléčné výrobky (a to i ve stopovém množství) a s touto dietou vydržet minimálně 14 dní, jestli se miminku neuleví. Vyloučit mléko ze své stravy jsem zkoušela samozřejmě i tehdy, ale jen tak maximálně na 3 dny (jak se obecně všude doporučuje) a vzhledem k tomu, že se nic nezměnilo, usoudila jsem, že mlékem to nebude. Jenže poté, co jsem po stanovení diagnózy alergie na BKM prostudovala všechno možné, zjistila jsem, že zklidnění může přijít právě až za delší dobu, že 3 dny jsou moc málo, aby se dalo s jistotou říct, že mlékem problémy způsobené nejsou. Nutno říct, že na problém s alergií na mléko (popř. sóju) doktor Karp, ale ve své knížce také upozorňuje. Bohužel zřejmě ne dostatečně  důrazně a bez praktického návodu co přesně při podezření na tento problém udělat. Pro rodiče (hlavně ty bez větších zkušeností) je totiž velmi těžké poznat, co je ještě normální pláč velmi náročného a snadno rozrušitelného dítěte a co už je prostě nenormální. Stejně tak poznat co je ještě normální ublinkávání a co už je prostě moc nemusí být vždycky tak jednoduché. Vzhledem k tomu, že náš chlapeček přibýval na váze rozhodně nadprůměrně, jedl spíš jak za dva, tak naše lékařka přičetla časté blinkání přejídání. Prostě varovné příznaky byly, jenže všechny okolnosti byly nastavené tak, že nejprve o diagnóze alergie na mléko nikdo neuvažoval. Pokud byste tedy i vy patřili mezi rodiče, kteří mají opravdu velmi neklidné miminko a ani popsaná Karpova metoda by mnoho nepomáhala, určitě bych doporučila se vážně zamyslet i nad nějakou zdravotní příčinou.